Protože obec je dosti skoupě obdařena přírodou, museli se obyvatelé již záhy ohlížet po průmyslu. V přítomné době je většina obyvatel zaměstnána ve skelném průmyslu, který je v obci zastopen mačkáním skla, broušením a leštěním. Dobrým vedlejším zaměstnáním je našívání knoflíků a navlékání skleněných perel, kterážto práce je vykonávána dětmi.

Ve vsi je 12 brusíren a v nich se zhotovují skleněné kroužky, knoflíky a drobné zboží skleněné. Vyrobené skleněné zboží se dopravuje do exportních závodů v Jablonci nad Nisou. Dodavatelé skla mají od r. 1890 zvláštní společenstvo.

V domě č. 32 je nejstarší brusírna Konráda Hujera; byla založena r. 1824 Kajetánem Hujerem. K ní se časem přiřadily brusírny: Františka Simona v č. 139 založená 1858 Anastaziem Posseltem, který zemřel r. 1903, Julia Gärtnera v č. 163 zal. R. 1865 Janem Riegerem, občanem Hraničné, v nájmu Wilhelma Jägera, Antonína Posselta v č. 164, zal. 1866 Anastaziem Posseltem, zrušena nynějším majitelem Františkem Knirschem; Josefa Neissera v č. 96, zal. 1867 Františkem Pilzem z Hraničné; Ignáce Streita v č. 169, zal. 1867 Kajetanem Gärtnerem; Karla Hüttmanna v č. 193 zal. 1874 Václavem Hüttmannem; Antonína Gärtnera v č. 106, zal. 1883 nynějším majitelem; Roberta Schauricha v č. 39, dříve mlýn na obilí, zvaný „horní mlýn“, postavený ve čtyřicátých letech 19 stol. Bedřichem Friedrichem z Bedřichova, r. 1885 přestavěn Ant. Streitem na brusírnu; Antonína Preisslera v č. 207, zal. 1885 Vilibaldem Streitem; Raimunda Streita v č. 210, zal. 1886 Františkem Hübnerem a Ferdinanda Schauricha v č. 203 zal. 1887 Ferdinandem Schaurichem, shořela 12. 7. 1904.

Kromě těchto brusíren je v obci přádelna na zpracování bavlny v č. 180. Tato továrna byla vystavěna r. 1867 Augustinem Pilzem a nyní patří jeho synovi Antonínu Pilzovi. Budova byla pronajata Frant. Knirschovi, majiteli papírny v Hraničné. Zařízení se skládalo ze 3 sad mykacích strojů, 1 navíjecího stroje a 2 stroje ze 770 vřeteny. Když byla přádelna zrušena v prvních desitiletích 20. století, brousilo se tam nájemcem Antonínem Habelem. Mnozí obyvatelé obce nacházejí obživu kácením dřeva v panských lesích; příslušníci jejich rodin na jaře zase stráně zalesňují. Zpracování dřeva na prkna se provádí v 5 pilách. Starého původu je pila č. 79, která patřila Karlu Porschemu z Harcova. Obchodní dům Václav Klamt má v obci dvě pily v č. 21 a 188, z nichž první byla zřízena 1864, dnešní majitel Antonín Krause, druhá byla zřízena r. 1884, majitelem Josefem Scholzem z Hraničné. Pila v č. 38; dřívější majitel Antonín Streit, nynější Robert Schaurich, pochází z r. 1868. Nájemci této pily jsou bratři Emil a Gustav Streit. Pátá pila se nachází v č. 73 na Blatné a patří majiteli panství hraběti Clam Gallasovi; byla zřízena r. 1780, byla pronajímána, nyní je zrušena a slouží k výrobě elektrického proudu pro osvětlování domů na Nové louce a v Blatné. Do r. 1922 bylo v obci 14 hostinců; v tomto roce majitel Ignac Horn hostinec přeměnil na brusírnu skla. Dále zde bylo 8 obchodníků dřevem, 7 kramářů (obchodníků), 3 řezníci, 2 pekaři, 1 mlynář, 3 truhláři, 4 obuvníci, 1 zámečník, 1 kovář, 1 kolář, 1 hodinář, 1 tesařský a 1 zednický mistr a výrobce hraček ze dřeva. V obci bylo r. 1900 171 zemědělských podniků a 100 průmysl. a živnostenských podniků a vedle toho ještě 83 domácích dělníků.

Mlýn č. 41 (zvaný císařský mlýn) byl již v 18. stol. V r. 1844 jej koupil od mlynáře Bedřicha Friedricha Augustin Pilz. Tento jej odkázal svému synovi Augustinu Pilzovi, po jehož smrti v r. 1890 stal se majitelem nynější Antonín Pilz. Dne 14. 1. 1878 shořel mlýn, načež po znovuzřízení dostal dnešní podobu i zařízení.

Kromě okresní silncie slouží místní dopravě četné obecní silnice i cesty. Okresní silnice spojuje Bedřichov na jedné straně s Rudolfovem, Starým Harcovem a Libercem, na druhé straně s Janovem a Hraničnou. Silnice do Janova byla vystavěna v letech 1867 – 1872. Od okresní silnice odbočuje v horní části obce silnice, která spojuje Bedřichov se samotami Nová louka Blatná a Kristiánov.

Poštovní dopravu prováděl do r. 1894 pošt. úřad v Janově, zřízený r. 1871. Výnosem ze dne 29. 1. 1894 povolilo c. k. min. obchodu zřízení pošt. úřadu v Bedřichově, který 1. 8. 1894 zahájil činnost. Od r. 1899 byl s ním spojen telegrafní úřad a od r. 1923 zřízena telefonní ústředna.

V obci jsou tyto spolky: Spolek pěstitelů osiva (1849), sbor dobrov. hasičů (1879), lovecký klub (1884), něm. tělových. Spolek (1884), spolek ochotníků (1887), odbočka „Všeobecné nem. pokladny v Liberci (1886), místní nem. pokladna (1887), děl. tělocvičný spolek „Blaho lidu“ (1896), místní nemoc. pokladna (1887), spolek pro pojištění dobytka (1890), losový spolek „Kotva“ (1898)¨, spolek pro vystavění kostela (1886),

Správu obce obstarávalo obecní zastupitelstvo, složené z obecního představeného (starosty), tří obecních radních a 15 členů výboru. Od r. 1919 bylo obecní zastupitelstvo utvořeno ze starosty, jeho náměstka, 4 členů rady a 12 výboru. Jako představení obce (starostové) působili od r. 1850: František Hannich z.č. 33 (do r. 1867), Kajetán Hujer č. 31 (???) (do r. 1861), Karel Hannich č. 9 (do r. 1867), Augustin Pilz (do r. 1878), Josef Jäger (do r. 1883), Václav Klamt (do r. 1886), Jan Pilz (do r. 1895) Antonín Posselt (do r. 1898), mlynář Antonín Pilz č. 41 (do r, 1919), František Klamt č. 46 (do r. 1921), Eduard Streit č. 163.

Místním rychtářem byl až do počátku 19. stol. (do r. 1807) majitel skelného zařízení huti okolo r. 1600. Dříve (až do r. 1850) obstarával obecní správu obecní rychtář s přísedícími konšely. Jako první rychtář se uvádí v jedné rýnovické kupní smlouvě r. 1604 mistr sklářské htě Petr Wande, po ně následoval r. 1618 jeho syn Jiří Wander. Jeho nástupci byli: 1620 – 1648 Jan Hännisch, 1649 – 1689 jeho syn Kašpar Hänisch. Po prodeji skelné hutě r. 1869 vrchnosti podepisoval všechny koupě v letech 1691 – 1695 Kryštof Jindřich Hänisch. Od r. 1695 byl rychtářem Bohumír Hänisch, který tehdy koupí získal huť. Po jeho smrti podepisuje se jako rychtář od r. 1706 Eliáš Lämmel. Ale protože úřední listiny tehdejšího majitele domu toho jmena neznají, zdá se, že je to záměna se jménem Eliáš Lehmann, druhým manželem vdovy po Bohumíru Hänischovi. V r. 1713 objevuje se jako rychtář Krištof Streit, který ještě r. 1719 je nazýván rychtářem. Od r. 1723 úřadoval jako rychtář majitel huti (sklárny) Daniel Josef Vater, po němž v letech 1739 – 1752 jeho syn Jan Josef Vater. Následující majitel sklárny Jan Josef Kittel z Falknova nezastával úřad rychtáře, ježto v Bedřichově nebydlel; v té době byl rychtářem David Streit, po něm (r. 1761) Jan Krištof Kratzert. Protože r. 1769 přešla huť koupí do rukou Frant. Antonína Riedla, zvaného budoucího zetě Kittelova, stal se tento rychtářem; jen někdy se objeví ještě jmeno předešlého rychtáře Kratzerta. V r. 1782 – 1795 byl rychtářem druhý manžel vdovy po Frant. Antonínu Riedlovi jmenem Antonín Jan Krause z Bílého Potoka. Podle dědické kupní smlouvy (č. 5) byl rychtářem r. 1805 Jan Josef Paudler. R 1867 se objevuje jako majitel krčmy č. 28 Frant. Riennver, který ji ještě téhož roku prodal s právem svobodného prodeje piva, čepování kořalky a porážky malozemědělci Porschemu z Nového Harcova, který úřadoval v obci jako rychtář do r. 1843. Poslední rychtář byl František Hannisch v č. 33 (1843 – 1850).

Obec má také chudobinec.