Počasí a bedřichovská sezóna

Na začátek odstavce týkajícího se bedřichovské zimy si poslechněme slova kroniky Horské služby Bedřichov: „Zima je letos krásná. Dostatek dobrého sněhu a dobře upravené stopy přivádějí nejen v sobotu a neděli, ale i ve všední dny lyžaře do Bedřichova a Jizerských hor. Každou sobotu a neděli jsou v Bedřichově nějaké závody, a tak mají členové Horské služby o práci postaráno - pohotovosti, hlídky v terénu a asistence na sjezdovkách.“ Jak je z těchto slov patrné, lyžaři se letos mohli zase radovat. Ne všichni, například při slavné Jizerské padesátce si s pořadateli počasí zahrálo. Všeobecně ale zima bedřichovským i rekreantům ukázala přívětivou tvář a do kroniky lyžařských klubů i rodinných alb bude zapsána slavnostním písmem. Třeba i proto, že skalní lyžaři se po horách mohli prohánět ještě na Velikonoce.

Sportovní rok

Poslední lednovou neděli se Jizerské hory opět staly hostitelem nejvýznamnějšího lyžařského závodu v Československu, Jizerské padesátky. 30. leden byl o to slavnostnější, že probíhal již její XV. ročník, tedy třetí kulaté narozeniny sportovní akce, která proslavila horskou vesničku Bedřichov po celé zemi i daleko za hranicemi. Letos si s pořadateli i lyžaři zahrálo počasí – ve dnech těsně před závodem se sněhová zimní pohádka v rekordně krátkém čase změnila na vydatný déšť a vzápětí na mráz – takže pořadatelé museli změnit trať, která nakonec neměla klasických 50, ale jen 48,5 km. Na vítězných pozicích naprosto triumfovaly místní sportovní kluby, všechny mužské stupně vítězů obsadila Dukla Liberec, všechny ženské mety patřily RH Jablonec. A kdože tedy stál na „bedně“ ? Tedy: 1. Jiří Beran, 2. František Chládek, 3. Jan Straník; 1. Heidi Hanischová-Suchánková, 2. Hana Bičíková, 3. Zdena Janovská.

Zdroj informací: Langer, Jiří: Jizerská 50. 35 let dálkového běhu na lyžích – Memoriálu Expedice Peru 1970. Vydáno 1991 (k zakoupení mj. v informačním centru v Bedřichově)

Týden po „Jizerce“ se již tradičně odehrála gigantická akce „Ve stopě Jizerské padesátky“. Jako vloni i v předchozích letech navštívená mnoha tisíci běžkaři, stala se největším amatérským lyžařským podnikem v republice a do paměti zúčastněných se zapsala jako zřejmě největší turistický výlet na lyžích, jakého se kdy zúčastnili.

A nechme znovu promluvit kroniku horské služby: „V sobotu 20. března uspořádali zaměstnanci vleku a členové okrsku Horské služby v Bedřichově ´rozloučení se zimní sezonou a uvítání jara´. Při té příležitosti byl na sjezdovce u vleku při Malinovce uspořádán maškarní karneval. Zúčastnilo se jej asi padesát masek. Celá akce proběhla ve výborné náladě a všichni se shodli v tom, že by tato akce měla být pořádána každoročně.“ Jak víme z dalších stránek kroniky, maškarní rej zapustil kořeny a v dalších letech byl každý přechod ze zimy na jaro oslaven za bujarého veselí na lyžích. Dochované fotografie ukazují, že už v roce 1982 to stálo za to. Na lyžích se po sjezdovce proháněly masky dvou střídajících se ročních období – „Zima“ a „Jaro“, přísný „Lesů pán“, hlídající pořádek na lyžích a v horách a desítky dalších prapodivných stvoření, která si ale nic nedělala ze svého někdy podivného vzezření ani z přihlížejících „civilistů“ a užila si den naplno !

Ze života obce

Jako každý rok proběhla v Bedřichově senoseč.

Vrásky na čele bedřichovských způsobuje stav Lidového domu. Špatná situace, ve které se budova nachází, hrozí nebezpečím, že bude muset být úplně uzavřen. Občanský výbor postupně jedná s různými organizacemi, které by eventuelně „Liďák“ mohly převzít a investovat do jeho rekonstrukce, není to ale snadné. Doufejme, že v budoucnu kdysi kulturní a společenský střed Bedřichova opět ožije a nestane se ošklivou pihou na kráse horské obce.

Jako i v jiných letech musí občanský výbor řešit řadu případů lidské bezohlednosti a nepořádnosti. Příkladem budiž skládka, která hyzdí obec a ukazuje, jak jsou někteří lidé bezohlední ke všemu kolem sebe. Řeší se problémy okolo koupaliště, kravína, nevyvezený hnůj, nevyvezená skládka železa u garáží a tím pádem znečištěná přilehlá louka, kterou není možné sekat. Snad se situace s pořádkem a povědomím lidí o prostředí okolo nich zlepší.
Občanský výbor musí řešit také případy rekreantů, kteří na černo stanují v okolí koupaliště.

Dokončení a dějiny Josefodolské přehrady

Slavnostní okamžik nejvyšší důležitosti nastal 1. srpna. Po šesti letech výstavby byla do ověřovacího provozu spuštěna Josefodolská přehrada. Největší vodní dílo a největší stavba, kterou Jizerské hory pamatují, jejíž budování každodenně ovlivnilo Bedřichov a jeho obyvatele, kteří se mnohdy museli uskrovnit a překousnout nejedno nepohodlí, hluk, špínu nebo poničenou omítku, patří mezi největší stavby svého druhu v Severočeském kraji a přiláká jistě nejednoho horského turistu nebo lyžaře. Jistě stojí za to připomenout si několik úctyhodných čísel z „rodného listu“ přehrady.

Velká stavba začala 27. května 1976. Již delší dobu předtím se v povodí Nisy, zejména městech Liberec a Jablonec, začínalo nedostávat pitné vody a tento problém musel být řešen. Rozhodlo se tedy o vybudování velké přehrady v Jizerských horách, oblasti, která je na přehradní díla bohatá. Na začátku 20. století zde vyrostla soustava větších i menších přehrad, tehdy primárně jako ochrana proti katastrofálním povodním. Vznikly tak přehrady (dle velikosti) Souš, Bedřichov, tzv. Protržená přehrada, Fojtka a Mlýnice. Kromě Protržené přehrady, které se v roce 1916 krátce po dokončení díky špatným stavebním podmínkám provalila hráz a způsobila paradoxně to, proti čemu měla chránit, tedy vražednou vodní vlnu, která uhasila několik desítek lidských životů, ostatní vodní díla slouží dodnes a to nejen jako zdroje pitné vody a hradba proti divokému živlu, ale také jako turistické magnety a  místa pro snění romantických poutníků. S rozvojem průmyslu a populační explozí v druhé polovině 20. století ale již jejich vodní rezervoár nestačil a v roce 1970 byl vypracován plán výstavby přehrady, která by měla nedostatek nahradit. Stavbu navrženého mamutího podniku provedly Vodní stavby, stavbu závod Teplice, technologii závod Hradec. Tunely provedl podnik Výstavba dolu uranového průmyslu, závod Horní Ždár. Gigantické dílo financoval stát, hlavním investorem bylo Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR.

Komplex tvoří samotná přehrada v údolí říčky Kamenice, vlévá se do ní Blatný a Červený potok. Pod hřebenem Nekrasu z ní vede tunel do úpravny vody v Bedřichově, kde se voda zpracovává a putuje dále k vody chtivým odběratelům.

Zajímavá jsou technická data přehrady (kvůli přesnému uvedení si dovolujeme citovat z webových stránek Povodí Labe, www.pla.cz) :
„Uzávěr přehradního profilu je tvořen dvěma hrázemi – hlavní a boční. Obě hráze jsou zemní, sypané, přímé. Jako stabilizační prvek bylo použito žulové eluvium z místních zdrojů. Těsnění hrází je provedeno na návodní straně asfaltobetonovým pláštěm. Po koruně obou hrází vede komunikace. U hlavní hráze je v návodní patě vybudována injekční štola, ze které je možné provádět kontrolu a dotěsňování podloží. Průsaky do injekční štoly jsou odváděny odvodňovací štolou do odpadního koryta. Podloží boční hráze je utěsněno betonovou ostruhou u návodní paty hráze. Boční hráz není vybavena odvodňovací a injekční štolou a pro odvádění prosáklé vody slouží soustava drenážních trubek uložených v podloží hráze. Vzdušná strana obou hrází je zpevněna travním porostem.
Technologické zařízení pro převádění vody a vodárenský odběr je umístěno ve sdruženém objektu v nejnižším místě nádrže. Sdružený objekt je železobetonová věž půdorysu 19,2 x 21,1 m a výšky 59,35 m. Pro vypouštění nádrže jsou zde umístěny dvě spodní výpusti o průměru 1200 mm ukončené regulačními rozstřikovacími uzávěry o celkové kapacitě 42,2 m3.s-1. Základové výpusti jsou opatřeny třemi uzávěry – provizorní, revizní rychlouzávěry a provozní regulační rozstřiky. Revizní a regulační uzávěry lze ovládat z velínu v kanceláři obsluhy. Na odbočce z levé základové výpusti je nainstalována vodní elektrárna se dvěma turbínami typu BANKI o výkonu 2 x 55 kWh. Odběr vody pro vodárenské využití je zabezpečen z mokré šachty sdruženého objektu z pěti vtokových otvorů v různých výškových úrovních v max. množství 860 l.s-1. Odtud je surová voda vedena ocelovým potrubím o průměru 800 mm uloženým ve štole délky 2569 m do úpravny vody v Bedřichově. Pro zajištění ochrany vody v nádrži před znečištěním bylo zde vymezeno 1. a 2. pásmo hygienické ochrany. U paty věže a na jejím vrcholu jsou strojovny, kde jsou osazena potřebná technologická zařízení. Přístup do horní strojovny sdruženého objektu je po ocelové lávce dlouhé 150 m.
Na sdružený objekt navazuje 418 m dlouhý odpadní tunel vnitřního podkovovitého tvaru o výšce 4,0 m, který je veden do podhrází. Slouží k odvádění vody od výpustí a v polovině délky je do něho též zaústěn šachtový bezpečnostní přeliv s kótou přelivné hrany 732,2 m n.m. Šachtový přeliv s kapacitou základových výpustí bezpečně převede tisíciletou povodeň 212 m3.s-1.
Mezi oběma hrázemi je umístěno provozní středisko, které se skládá z provozního objektu a tří rodinných domků pro obsluhu přehrady. Vytápění celého provozního střediska je zabezpečeno el. tepelným čerpadlem, které využívá průsakovou vodu z boční hráze a je doplněno el. energií vyrobenou ve vlastní MVE.“

Koruna hráze se nachází ve výšce 735 m. n. m., délka hráze v koruně je 360 m a šířka 4,5 m, výška nad základem 44 m. Celkový objem nádrže je těžko představitelných 22.114.000.000 metrů krychlových. Zatopená plocha může být až 138, 1 hektaru. Další zajímavá data naleznete na webových stránkách státního podniku Povodí Labe, www.pla.cz, odkud jsou čerpány veškeré předchozí informace a pro přesné uvedení složitých technických dat část textu citována – v textu psané kurzívou.

V souvislosti s výstavbou přehrady je snad možné si postesknout, že díky přehradě nemají již možnost archeologové provádět výzkumy v lokalitě Karlova huť, kde stávala jedna ze starých jizerskohorských sklářských hutí. Neměla ale dlouhého trvání, protože byla vystavěna ve spěchu a nekvalitně a brzy po otevření si žádala zásadní opravy. Kromě toho majitelé smržovského panství, kam spadala, neměli velké pochopení pro sklářství a bez dodávek dříví, které vrchnost huti nedovolila v lesích těžit, brzy skončila svou existenci. Zanedlouho se rozpadla a v 70. letech 20. století, kdy se začal připravovat terén pro stavbu přehrady, z ní zůstaly již jen základy skryté pod nánosy země. Těsně před zahájením výstavby přehrady lokalitu prozkoumali archeologové z Liberce a Jablonce nad Nisou a sestavili bohatou nálezovou sbírku. Dnes areál odpočívá pod hladinou „jizerského jezera“ a v klidu sní o bývalé sklářské slávě.