Bedřichov je vyhledávanou rekreační oblastí, místem význačných sportovních událostí a dělá se tady vše pro to, aby podle toho vypadal, aby návštěvníkům poskytoval potřebné pohodlí, aby sloužil a dobře organizoval. První ze starostí nového obecního orgánu bylo zřízení nové prodejny, aby bylo kde nakupovat. Již v roce 1973 se otevírá nová prodejna potravin v rekreačním podniku Armabeton. Další významnou akcí, prováděnou výhradně z prostředků MNV, byla výstavba parkoviště. Navázala na dřívější rekonstrukci silnice vedoucí obcí, která v roce 1967 byla překryta penetračním povrchem. Vyžádala si nákladu 146 tis. Kčs při dosažené hodnotě díla 466 tis. Na této akci a ještě vybudováním opěrné zdi chodníku zálivu pro autobusovou zastávku odpracovali občané 2 764 bezplatných brigádnických hodin. Potřebnost parkoviště se ukázala při organizování velkých sportovních podniků; poslouží také později rušnému provozu zbudovaného nového vleku, který je v zimě cílem vozidel s lyžaři.

Za investorství MNV pořízeno sociální zařízení pro podnik Kancelářské stroje, Praha v hodnotě 650 tis. Kčs při nákladech 455 tis. I zde pomohli místní občané a rekreanti brigádnickými hodinami v počtu 1 237.

V roce 1974 přebírá MNV od MěstNV v Jablonci n. N. významnou akci výstavby lyžařského vleku VL 500 pro TJ Bižuterie a příštím rokem jako investor odevzdává vlek již do užívání. Konstrukce výtahu, honosná stavba výjezdové budovy a všechno ostatní příslušenství si vyžádaly nákladu 1,350 tis. Kčs. Hodnota díla, které přibylo Bedřichovu, je však 1,941 tis. Na této akci bylo odpracováno v období vedení stavby bedřichovským národním výborem 4 516 brigádnických hodin. Moderní vlek je přitažlivou atrakcí Bedřichova. Jizerky samy jsou rájem lyžařů a křižují je nesčíslné běžecké trati. Když k dvěma menším vlekům přibyl další o značné kapacitě, stal se Bedřichov rušným střediskem i sjezdařů. V pěkně řešené budově stylově zapadající do horského prostředí přibyla Bedřichovu i menší ubytovna – 6 pokojíků i v malém prostoru dává nevídaný komfort. Stejně vkusná je i společenská místnost pro občerstvení sportovců, bezvadné sociální zařízení, sprchy; a vůbec celý objekt Bedřichov skvěle representuje.

Rozsáhlou akcí, poznamenanou úsilím Bedřichovských po řadu let a výhledově i do budoucnosti, je budování objektu Dolina na koupališti. Do období budování let 71 – 76, jež tu shrnujeme uceleně, spadá provedení přemostění starých základů bývalé restaurace, pořízení základové desky. Pod ní byly zrestaurovány sklepy a vybudován septik, vše v hodnotě díla 286 tis. Kčs při nákladech 155 tis. a počtu brigádnických zdarma odpracovaných hodin 1 723. Celková plocha koupaliště se rozšířila a vzniká tu již skutečný areál se všemi náležitostmi. V roce 76 bylo započato s pořizováním oplocení, postaveny kabinové šatny. Velkou práci dalo odstranění letitého nánosu kolem bazénu. Úprava bude ještě dále pokračovat. Tak třeba se počítá se zřízením vstupního brouzdaliště, aby se voda v bazénu zachovala čistá. Tento úsek úprav představuje hodnotu 211 tis. Kčs, náklad 147 tis. a odpracováno bylo na něm 1 222 hodin zdarma. Koupališti vévodí roubená dřevěná budova typu „Dolina“, jejíž montované díly z dobrého a vzhledného materiálu dodaly Středoslovenské dřevařské závody v Turanech. Zapadá svým vzhledem pěkně do prostředí areálu. Stavba byla vyzvednuta na vstupní terase a vnitřní prostory dají možnost využití k pohostinství. S přístavkem sociálního zařízení tvoří objekt, jaký je schopen sloužit stále vzrůstajícímu ruchu v létě a případně i v zimě. Hodnota tohoto díla je 650 tis., náklady 441 tis. Na této akci bylo odpracováno celkem 4 432 bezplatných hodin bedřichovskými občany a rekreanty. Zvláště podniky hromadných rekreací pomáhaly uvolněním odborných pracovníků pro brigády. Úprava cesty ke koupališti penetrací tvoří také samostatný úsek budování. Byla provedena v roce 1976, hodnota díla je 36 tis., náklady 5 800 Kčs a velký počet brigádnických hodin je tady zvláště zřejmý už z tohoto číselného srovnání. Bedřichovské koupaliště vzniklo v letech 1931 – 32 z iniciativy zdejšího občana Reinholda Scholze, který tu v Bedřichově se dožívá 78 let. Nebylo by správné pominout jeho zásluhu i když šlo tehdy o soukromé podnikání, protože míra osobní obětavosti zakladatele i celé rodiny byla značná. Zaslouží připomenout zvláště obdivuhodné pracovní úsilí, s jakým se pustil do záslužného díla. Trvalo jen jeden rok a v jedinečném místě „V kotli“ vznikl bazén, upraveno hřiště, pískové lázně, do provozu dány sluneční lázně, restaurační zařízení a roku 1932 se tu již konal župní plavecký závod. Prošlými léty se mnoho zanedbalo. Teprve v posledním údobí se ujímá národní výbor přebudování koupaliště a to s velkorysostí, jaká odpovídá úsilí obce přeměnit ji na význačné rekreační středisko.

Největší současnou stavbou, která doslova hýbe Jizerskými horami, je budování přehrady na Kamenici. Nese název vodní dílo Josefův Důl. S Bedřichovem je úzce spjata nejen blízkým situováním vodní nádrže, ale také plánem propojení s bedřichovskou přehradou a dále již pevně stanoveným vybudováním úpravny vody v samotném Bedřichově. Účelem stavby je zajistiti potřebnou pitnou vodu pro Liberecko a Jablonecko. Celé dílo má být dokončeno v roce 1985 a vyžádá si nákladu přes miliardu korun. Také ostatní údaje projektu jsou gigantické. Jezero, které zde vznikne, bude mít plochu 145 hektarů a objemu 22 mil. m3 vody. Hráze budou sypané, první vysoká 44, druhá 22 m, každá délky 360 m. Rozpočítaná spotřeba materiálu v kubických metrech jde takřka do milionu. Z bedřichovské úpravny bude pak proudit každou vteřinu 627 l pitné vody. S přípravnými pracemi na přehradě se začalo v roce 1972. bylo třeba vyklučit plochu 180 hektarů – to znamená odlesnit. Na turistické stezce z Kristiánova se objevily výstražné tabule ohlušující blízkou střelbu a potom přibývající pahýly lesního porostu a rozrytá zem ukazovaly, že dílo se rozjíždí. Lesní dělníky vystřídali geologové, provádějící průzkum půdy. S každým rokem přibývá ruchu, který nepřeruší ani dlouhé zdejší zimy. V sedmdesátém čtvrtém se již hloubí štoly a do světa se hlásí pracovní rekordy – tehdy to bylo 51 m za měsíc. V sedm-desátém šestém se pracuje v třísměnném provozu. Stavbu překvapila ten rok brzká zima. Ale úkoly byly dokonce překročeny ve finančním objemu o 2 mil. korun. Pracovníci jsou z podniků Výstavba dolů uranového průmyslu a Vodních staveb. Sjíždějí se denně na Bedřichov autobusy a odtud na pracoviště už mají podnikovou dopravu. Výhledově se počítá s vybudováním ubytovací základny v Bedřichově. Bedřichova samotného se velmi dotýká okolnost, že se v obci bude stavět rozlehlá úpravna vody. V tisku se již objevily fotografie makety. Situována je v dolní části Bedřichova. Půjde při tom také o kotelnu s výkonem 1 300 000 M/kcal za 24 hodin. A jsou tedy pochopitelné obavy, aby při provozu na uhlí nebyl Bedřichov se svým vysloveně rekreačním prostředím ohrožen spadem popílku, i když půjde o stavbu nejmodernějšího typu. Je však naděje, že nebezpečí bude zažehnáno příslibem přídělu topného oleje.

V bedřichovské výstavbě let 75 – 76 představuje velmi úspěšnou akci vybudování chaty Horské služby. Byla postavena na konečné stanici autobusu, neobyčejně rychle a hlavně zdařile. Práce na ní byly zahájeny 12. dubna 1975 a v prosinci 76 se předávala slavnostním aktem do užívání i s moderním vybavením a schopná provozu. V objektu je stanice první pomoci, informační středisko, garáže pro sanitní vůz, ratrak a sněžné skutry. Má elektrické vytápněí, úsporně a neobyčejně vkusně řešené služební prostory, nechybí ani klubovna s malým barem a kuchyňkou. Vlastní služebna má radiospojení se všemi služebnami HS v Jizerských horách. Takhle vybavené stanoviště Horské služby nemají dosud nikde u nás a Bedřichov se tak postavil na čelné místo v celém Československu. Původní rozpočet činil 1,445 tis., zahrnutím nákladů i na vnitřní zařízení zvýšen na 1,998 tis. Kčs. Skutečné náklady při docílené neplánované úspoře si vyžádaly 1,424 tis. Kčs. Na celé akci bylo odpracováno 52 694 hodin, z toho 14 964 zdarma. Charakter vzhledu budovy udává typický horský štít se střechou ostře sešikmenou až k zemi, dvě terasy, sklo a dřevo harmonicky ladící v průčelí. Už před tím v sedmdesátých letech se vztyčila u konečné stanice autobusu moderní budova státních lesů. Není také špatná svým vzhledem, ale zase tu krásnou dominantu, jaká je přímo předurčena pro representační podnik hotelového či rekreačního rázu, zabral úřad. Je to obdoba mnoha případů jinde viz třeba kravíny, narušující svým necitlivým zasazením do krajiny nejkrásnější výhledy – nevyjímaje ani Bedřichov. Sestavením HS tedy Bedřichov dobře pořídil a to oceňují i všichni příchozí, jak pěkně vtiskuje ráz vstupu do naší rekreační oblasti.

V předchozích letech byl Bedřichov stavebně v mnohém vylepšen. Z restaurace Zátiší se stal docela reprezentační podnik malého hotelového typu a jeho vkusně zařízené prostory pohostinství slouží i domácím, když je třeba se sejít ve slavnostnějším prostředí. Společenskému životu napomáhá ochotně a obětavě n.p. Armabeton propůjčováním společenské místnosti ve svém rekreačním středisku. Vypomohl Bedřichovu také umístěním prodejny potravin ve své budově. Hromadné podnikové rekreace ovlivnily velkou mírou život Bedřichova. Podniky tu investují značné náklady do úprav svých rekreačních sídel. Obci pak připadá velká a někdy těžká úloha toto vylepšovací úsilí náležité usměrňovat. Změnilo se mnoho – výčet by byl příliš obsáhlý v zápisové zkratce minulých let. Dodnes jsou ovšem také hyzdící rány bedřichovské zástavby. Hned u silnice starší rozpadávající se budova někdejšího Pilzova mlýna. Na Kristiánově zarůstá křovinami rozvalina bývalých kasáren. Nepořádní jsou i někteří soukromí chataři a po sportovních podnicích aby se uklízelo celé dny. Jsou starosti s popelem, fekáliemi, vodou, se sněhem. Velmi prospělo pořízení fekálního vozu MNV v roce 1975, který v zimě s doplňky radlice a pluhu účinně pomáhá uvolňovat komunikace od sněhu. V roce 76 pořízena přístavba požární zbrojnice pro fekální vůz.

Akce Z představuje v Bedřichově velmi účinnou a obětavou pomoc obci. Za prošlá léta to byla závratná čísla. Záznam za rok 1975: na soukromých objektech odpracováno 21 779 hodin v hodnotě 313 500 Kčs, na hromadných akcích 61 548 hodin v hodnotě 886 231 Kčs. Rok 1976: na veřejně prospěšných akcích odpracováno úhrnem 29 483 hodin. Na úpravě běžeckých lyžařských tratí MEJ (mistrovství Evropy juniorů) v roce 1976 odpracovali členové tělocvičných jednot a Horské služby 5 960 hodin, což představuje hodnotu 74 500 Kčs. Náklad na budování tratí v letech 75 – 76 na investorství MNV činil 790 tis. Seno – to je také úkol, který berou Bedřichovští vážně za svůj. V roce 1975 závazek 150 q byl vysoko překročen plněním 360 q – nejvíce nasušil z jednotlivců Jan Dostál – 17 q, Svaz požární ochrany 144 q. V roce 1976 závazek 200 q opět vysoko překročen – plnění 351 q – nejlepší sekáč byl Váňa Miroslav – odevzdal 34 q, SPO 130 q. Ať se ale zachová i poznámka, jak to s bedřichovským senem dopadlo v tomto roce velkého sucha a katastrofálního nedostatku trávy. Nebyl pohotový odvoz pro voňavou horskou píci tak obětavě nashromážděnou. Marné byly osobní intervence u nejvyšších na okrese v Jablonci a celá velkolepá akce Bedřichovských troskotala na neschopné celookresní organisaci sklizně. V sousedních Hraběticích stála záchrana sena život požárníka, když došlo ke vznícení píce skladované dlouho na seníku.

Z cifer akce Z jsou ještě zajímavé z roku 1975: v neinvestiční části připadá hodnota přes 4 tis. na 1 obyvatel, v investiční 3 394 Kčs. Tyto výsledky staví Bedřichov mezi tři nejúspěšnější v okrese a dostává se mu odměny 3 000 Kčs. Hlavně ale v celostátní soutěži lázeňských a rekreačních míst v roce 1976 byl Bedřichov na prvním místě ve skupině malých rekreačních obcí. V květnu přebírali zástupci obce v pražském Obecním domě na slavnostním shromáždění Čestné uznání ministerstva vnitra a také odměnu 30 000 Kčs pro fond rozvoje a rezerv na zkrášlení obce.

Bedřichov v tomto roce 1976 se stává dějištěm dvou významných sportovních událostí. Bedřichovská zima je úzce spjatá s pojmem ráje lyžařů a běžecké tratě v Jizerských horách za jedny z nejlepších. Jela se opět Jizerská padesátka, populární a nejmasovější lyžařský závod v naší republice. Byl to již 9. ročník. Na startu se sešlo 7 124 účastníků, zvítězil Böhm Zd. ze Slavie VŠ Praha časem 2,41,18. Zájem o Jizerskou padesátku je převeliký a sahá daleko za hranice naší vlasti. Jezdí na ni účastníci z Německa východního i západního, Švýcar, Rakouska, Italie, Jugoslavie, Polska a všichni zájemci nemohou být ani zařazeni – na to by ani rozlehlý terén našich hor nestačil. Se závodníky přijíždějí celé rodiny. Je to vždycky nápor na Bedřichov, hlavní vstupní bránu závodiště. Vyžaduje to také od místních přiložit ruce k spolupráci na náročné organizaci. Dokumentem úspěchu této akce zůstávají filmy pořízené z jednotlivých ročníků a na Bedřichově příležitostně promítané. Překrásně působí samotná horská scenerie jizerské přírody, pestrost lyžařských úborů na bílé ploše, valící se vlny nadšených závodníků. Bedřichov běží v ty dny Jizerských padesátek v televize, jméno obce tisknou všechny noviny, hlásí rozhlas a tep života obce se prudce vzedme. Pro kronikářský záznam mají svůj význam i jména vítězů jednotlivých předchozích ročníků a také enormní vzestup počtu účastníků. V roce 1968 Troml Josef z Lokomotivy Liberec – tehdy to byl ještě malý závod s dvaapadesáti účastníky a nejlepší čas byl 4,55,16. 1969 Hájek Arnošt, Jiskra Mšeno, 134 závodníků, 1970 Sýkora Tomáš, Ještěd Liberec – 274 závodníků, 1971 Langmajer Mir., Ještěd Liberec – už 797 účastníků, 1972 Boitel Ginther, DDR Zella Mehlis – 2 164 běžců, 1973 Mates Eberhardt, Diesenschaft Freiberg – 2 800, 1974 Binc Jiří, Slavie VŠ Praha – už 4 243 závodníků, 1975 Řezáč Stanislav, Dukla Liberec – 5 901. Trať padesát km vede tradičně na Jizerku, start je na bývalém letišti na vrchu Nekras, závodí muži i ženy, věková hranice je neomezena. V roce 1972 připojeno k Jizerské padesátce označení Memoriál expedice Peru 1970 k uctění památky tragicky zahynulých horolezců, účastníků patnáctičlenné československé výpravy. Celá skupina byla tehdy smetena přívalem uvolněné půdy při zemětřesení a mezi těmi, kteří nalezli hrob daleko od vlasti, bylo jich deset z našeho kraje. Přípravy padesátky provázejí každým rokem obavy, aby bylo počasí příznivé. Jeho vrtkavost strašila při mnohých ročnících, ale většinou se stává, že po předchozích obavách, kdy začne zrovna v tu dobu pršet a tát, napadnou potom přes noc spousty sněhu. Podmínky ovšem nejsou ani tehdy lehké.

V roce 1976 byla uvedena v život další lyžařská akce s posláním, aby rovněž se stala tradičním každoročním závodem v Jizerských horách. Dostala název „Ve stopě Jizerské padesátky“ je určena zájemcům, na které se nedostalo v registraci pro Jizerskou padesátku a dává více domácí závod a už první ročník se skvěle vydařil, hlavně pokud jde o podchycení zájmu široké obce lyžařské. Mládež do 15 let absolvuje trať 5 km, do 18 let 10 km, ženy podle volby 5, 10 nebo 20 km, muži také podle volby 10, 20, až 30 km. Na tomto závodě je možno potkat celé soutěžící rodiny.

Koncem února se konalo na bedřichovských lyžařských tratích Mistrovství Evropy juniorů v klasických lyžařských disciplínách. Bedřichov se tak stal místem pozornosti v mezinárodním měřítku. Cross-country courses Bedřichov – hlásala mapa tratí v pětijazyčné honosné publikaci, vydané u této příležitosti.

Také na sněhu se toho roku konal pochod kolem Janova. Už na novém sněhu v měsíci listopadu. Samozřejmě, že běželi i Bedřichovští, jinak z celého janovského okolí, muži, ženy, dorost všeho věku, babičky, školačky, mezi muži nejstarší sedmdesátiletý Robert Timpl z Hraničné, známý otužilý plavec. Trať 19 km zvládl za 3,13.

Bedřichov v letech 1975 a 1976 se stal dějištěm archeologického výzkumu. Archeologové libereckého muzea zde zahájili vykopávkové práce, aby odkryli pozůstatky staré bedřichovské hutě, která se nalézala nedaleko dnešní Lesní chaty. Bylo tu živo zvlášť o prázdninách, kdy se odborní pracovníci utábořili v Bedřichově na delší čas a získali pomocníky mezi jabloneckými a libereckými studenty. Bedřichovská sklárna je nejstarší ze tří, které postupně vznikaly a zanikly na území katastru obce. Byla založena již v roce 1598, o čtvrt století je mladší historie hutě na Nové louce a dvousté výročí kristiánovské sklárny se připomínalo v roce 1975. Archeologický výzkum přinesl ten výsledek, že je možné si udělat představu o rozloze hutě, byly odkryty základy jednotlivých zařízení a nalezeny i střepy, podle kterých se dá určit druh poslední provenience sklárny. Vyráběly se zde lustrové ověsky, flakony, pravděpodobně i tabulové sklo. Jsou to ovšem výrobky novější. Jak se rozbíhala v samých začátcích existence bedřichovské hutě, tedy v 17. století, bude předmětem historického bádání, kterému současný archeologický výzkum dá řadu podkladů. Místní národní výbor počítá se zřízením památníčku na místě staré hutě, aby připomínal zajímavou historii Bedřichova.

Významným zásahem pro turistiku v Jizerských horách, hlavně pěší, bylo rozhodnutí uzavřít automobilový provoz v úseku silnice z Bedřichova přes Královskou výšinu do Hrabětic. Stalo se tak v létě 1976. Pro turisty a rekreanty znamená mnoho krásná cesta po náhorní plošině, a tuze si pochvalují, jak se tudy teď pěkně šlape.

Počasí roku 1976 mělo v úhrnu ten převažující charakter, že bylo velmi sucho. Léto, kdy od poloviny června přes celý červenec na Bedřichově a vůbec v mokrých Jizerkách ani nekáplo, přineslo to obci nedostatek vody ve studnách, který se projevoval dlouho do podzimu. První sníh začal padat v listopadu a souvislá pokrývka z něj byla hned dosti vysoká. 22. toho měsíce už zaznamenán vpád prvních lyžařů, na Severáku spustil vlek a už se vesele jezdilo. Na Královské výšině zůstala ležet vrstva 25 cm, v Bedřichově 20 cm a v lesích místy nafoukaly už pěkně hluboké závěje. Vánoce byly bílé, sněhu na 60 cm, bedřichovský representační vlek v plném provozu a za mezinárodní účasti.

Demografickým údajům možno předeslat, že počet obyvatel koncem roku 1976 byl 156 a počet rekreantů v letní špičce 3 862. Od roku 1972 pečlivě vedené zápisy s. Drbohlavem uvádějí narozené v roce 1972: Monika Pilzová, Daniel Nidrle, František Baszai (?), Jiří Svoboda; 1973: Silvie Vrbová, Jan Novák, Jan Kočí, Jindřich Hujer; 1974: Regina Svobodová, Jiří Růžička, Michal Bartoň, Daniel Krykorka, Helena Růžičková, Libor Škoda, Jarmila Šrajbrová, Zuzana Pilzová; 1975: Hana Antošová, Jiří Gajer; 1976: Daniel Garba, Martin Novák, Aleš Martínek, Lenka Klinderová. Zemřeli v roce 1972: Albert Seibt; 1974: Jaroslav Lubas, Berta Matějková, Jaroslav Šrajbr, Elfrida Schimkeová, Václav Svoboda; 1975: František Buriánek, Štěpánka Mařiková; 1976: Marie Plodrová (?), Miroslava Šrajbrová, Josef Procházka, Antonie Horáková, Jan Dostál.

Jméno Bedřichova za údobí poslední pětiletky se objevovalo velmi často na stránkách tisku, v publikacích propagačních, vědecko historických, regionálních. Zaznamenejme alespoň ty, které mu věnují celé stati. Nákladem obce byl vydán k 30. výročí osvobození v roce 1975 opravdu representační propagační tisk. Byl vypraven na křídovém papíře, graficky vyzdoben kresbami, text je informativní jak po stránce historických zajímavostí, tak i s řadou praktických pokynů pro rekreanty a návštěvníky Jizerských hor. Náklad 800 výtisků se během těchto let rozešel široko daleko po naší vlasti a také za hranice. Národní výbor počítal na možnost dotisku a tak má Bedřichov ještě i na další roky postaráno o dobrou propagaci. Z roku 1971 je representační publikace „Jizerské hory“ vydaná Severočeským nakladatelstvím v Ústí n. L. Převážně obrazová náplň v barevném provedení vedle dokumentárního úkolu se snaží zachytit i kouzlo nálad od jarního tání přes barevný podzim až do bílých zim. Na špatném papíře se to však zcela nepodařilo i velmi dobrým fotografiím. Bez vročení, ale asi v z jednasedmdesátých let je representační publikace kartonové formy. Nákladně vybavená poutá hlavně barevnými fotografiemi, které pěkně vyšly na kvalitním papíře. Nese název „Jizerské hory oblast ticha a klidu“. Vydalo Pressfoto nakl. ČTK, Praha. Autorem průvodního slova je Ph Dr. Jan Šmíd, 32 kartonů s fotografiemi má celou řadu autorů. ONV v Jablonci n. N. přispěl propagaci Jizerských hor vydáním několika tisků. Návštěvníkům Chráněné krajinné oblasti je určena skládačka s barevnými fotografiemi a přetiskem návštěvního řádu. Rozměrnějšího formátu je skládaná mapa Jizerských hor s tříjazyčným textem a fotografiemi z roku 1976. na sklonku roku 1976 vyšla Miloslava Nevrlého „Kniha o Jizerských horách“. O zájmu a kvalitě publikace mluví okolnost, že naklad 14 tis. výtisků, v jakém ji vydalo Severočeské nakladatelství v Ústí n. L., byl do vánoc rozebrán. Autorem je známý liberecký přírodovědec, povolaný a všestranný znalec Jizerských hor, vyznavač jejich krásy, nálad v proměnách roku a také znamenitý vypravěč v písemném projevu. Snesl tentokrát do své knihy žeň patnáctileté sběratelské práce z pramenů historických, starých zápisů kronikářských, vyprávění lidí a nových výzkumů. To vše prolínají vlastní zážitky. Všechno je nakonec utříděno do rejstříků a určeno těm, kterým se stalo Jizerské hory před léty novým domovem, těm, kteří sem přicházejí na rekreační pobyt, na výlety a za sportem. Publikace ušlechtilé grafické podoby s kresbami, jakou jí dalo Milan Janáček, bude nadlouho tou nejlepší o našich horách. Na Bedřichov se tu samozřejmě naráží na každém kroku.